Evidence obětí je disciplína s publikovanými standardy a nejde o stejnou činnost jako odhadování počtu obětí.
Záznam, nikoli číslo. Jednotkou je jedna osoba: kdo to byl, kde a kdy zemřel a co je známo o tom, jak zemřel. Číselný údaj, za nímž nestojí žádné záznamy, nelze ověřit, opravit ani použít nikým jiným.
Každý záznam obsahuje své zdroje. Odkud informace pochází, kdy byla získána a jak jistý si evidující je. Dva zdroje, které lze oba vysledovat ke stejnému původnímu zdroji, jsou jedním zdrojem.
Hlavní chybou jsou duplicity. Stejné úmrtí se k evidujícímu dostane jako jméno, přezdívka, popis i číslo nemocničního záznamu. Sloučení záznamů je zdokumentované rozhodnutí, nikoli úklid.
Uveďte, co číselný údaj znamená. Počet zdokumentovaných úmrtí je dolní hranice, nikoli odhad celkového počtu, a uvádět jej, jako by šlo o celkový počet, znamená zneužívat výsledky vlastní práce. Je-li uveden rozsah, uveďte, co tento rozsah způsobuje.
Nezveřejňujte to, co ohrožuje žijící. Jména přeživších a svědků, přesná místa, kde se stále nacházejí lidé v nebezpečí, a údaje, podle nichž lze identifikovat, kdo s vámi hovořil. Záznam, jehož uchovávání je bezpečné, není nutně bezpečné zveřejnit.
Nedovolte, aby se z počtu stalo tvrzení, které nemůže podpořit. Kolik lidí zemřelo, je jedna otázka; kdo nese odpovědnost, je otázka jiná, o níž na základě důkazů rozhoduje soud, a záznam obětí není konstatováním viny.
Zdroj. Every Casualty Counts, Standards for Casualty Recording, https://everycasualty.org/standards/ ; International Committee of the Red Cross, customary international humanitarian law database, https://ihl-databases.icrc.org/en/customary-ihl
Co to není. Metoda připisování odpovědnosti ani náhrada za práci příslušného orgánu.