Místa činu jsou jen zřídka zničena. Znehodnocují se postupně, kousek po kousku, lidmi, kteří každý udělali něco rozumného.
Způsoby, jak k tomu podle příruček dochází:
- Příliš mnoho lidí. Každá přítomná osoba přidává vlastní vlákna, otisky a DNA a odstraňuje část toho, co tam bylo. Přítomnost něco stojí; musí pro ni existovat důvod.
- Pohyb před zadokumentováním. Předmět, který byl přemístěn dříve, než byl vyfotografován na svém místě, přišel o jedinou věc, kterou již nebylo možné obnovit — kde se nacházel.
- Přenos mezi místy činu. Stejné rukavice, stejné boty, stejné vozidlo přenášející materiál z jednoho místa na jiné. Pokyny jsou v tomto ohledu jednoznačné: mezi jednotlivými místy činu měnit ochranné prostředky a s podezřelým a obětí zacházet jako s místy činu, kterým se nikdy nesmí věnovat stejná osoba ve stejném oděvu.
- Balení, které způsobuje poškození. Vlhký materiál uzavřený v plastu během několika hodin začne plesnivět; biologické stopy tím budou zničeny. Na cokoli vlhkého nebo organického použít papír a tam, kde to pokyny dovolují, před uzavřením vysušit.
- Nezaznamenaný dobrý skutek. Někdo otevře okno, zavře vodovodní kohoutek, zakryje tělo. To vše může být správné; nic z toho není neškodné, pokud to není zapsáno.
Zdroj. UNODC, Crime scene and physical evidence awareness for non-forensic personnel, kapitoly o kontaminaci a balení; NIJ NCJ 178280, části o dokumentaci místa činu.