Řekněte jim to přiměřeně. Děti, kterým se nic neřekne, si vymyslí něco horšího a všimnou si, že dospělí mají strach. Dítě neuklidní nepřítomnost problému, ale vědomí, že dospělí mají plán a že je jeho součástí.
Co říct. Že někdy nastane mimořádná situace; že máme plán; že plán je tady se sejdeme, tady je člověk, který vás vyzvedne, tady je číslo. Stručná fakta, v jejich jazyce, a pak běžný život.
Nechte je ptát se a odpovídejte upřímně. „Nevím“ je dobrá odpověď. „Nevím a tady je člověk, kterého bychom se zeptali“ je ještě lepší.
Kartičku v tašce s jejich jménem, jménem rodiče a kontaktním číslem, aby dospělý, který je najde, mohl jednat.
Přímo do tašky: jednu známou věc. Hračku, knihu, deku. Není to sentimentalita — známý předmět prokazatelně uklidní vyděšené dítě a klidné dítě je v bezpečí.
Řekněte škole, kdo je smí vyzvednout. Udělejte to dřív, než to budete potřebovat; škola dítě nevydá někomu, kdo není na seznamu uveden správně.