Každý zveřejněný protokol o dokumentování těchto zločinů začíná stejnou zásadou a není to pouhá formalita.
Osobu, která vám podá svědectví, za to mohou zabít. Jména, tváře, místa, poznávací značky vozidel, samotný fakt, že s vámi někdo vůbec mluvil. Záznam, který identifikuje svědka na okupovaném nebo sporném území, je záznamem, který může kdokoli, kdo jej najde, použít proti němu.
Než začnete osobu zaznamenávat, požádejte o její souhlas. Vysvětlete, kdo jste, k čemu může být materiál použit, kdo jej nakonec může vidět a že nemůžete slíbit, že jej nikdy nikdo neuvidí. Souhlas udělený bez těchto informací není souhlasem.
Traumatizovanou osobu znovu nevyslýchejte kvůli lepší verzi výpovědi. Opakované výpovědi o témže traumatu poškozují člověka i důkazy: nesrovnalosti vzniklé opakovaným vyprávěním se později používají k jeho znevěrohodnění.
Neslibujte, co nemůžete splnit. Ani trestní stíhání, ani odškodnění, ani ochranu, ani to, že kdokoli někdy ponese odpovědnost.
Neshromažďujte to, co nedokážete ochránit. Materiál v nezašifrovaném telefonu na kontrolním stanovišti je materiálem v rukou někoho jiného. Pokud jej nedokážete zabezpečit, zvažte, zda jej vůbec máte uchovávat.
Zdroje. UN Office of the High Commissioner for Human Rights, Berkeley Protocol on Digital Open Source Investigations, https://www.ohchr.org/ ; OHCHR, Minnesota Protocol on the Investigation of Potentially Unlawful Death, https://www.ohchr.org/sites/default/files/Documents/Publications/MinnesotaProtocol.pdf ; Eurojust and the Genocide Network guidelines.