Reakce po děsivé události jsou normální. Potíže se spánkem, opakované přehrávání události v mysli, podrážděnost, vyčerpání, leknutí při běžných zvucích, nechuť o události mluvit, chuť nemluvit o ničem jiném. Takto nervový systém reaguje po hrozbě; není to známka toho, že s daným člověkem není něco v pořádku.
Co pomáhá a není složité. Spánek, jídlo a voda v obvyklou dobu. Rutina, i když jen malá. Přítomnost druhých. Něco, co lze dělat a co má viditelný výsledek. Méně zpráv, v určenou dobu, nikoli neustále.
Děti to prožívají jinak — lpění na dospělých, návrat k chování, které už zvládaly překonat, bolesti břicha, přehrávání události při hře. Rutina a upřímné, stručné odpovědi pomáhají více než ujišťování.
Kdy vyhledat pomoc. Pokud potíže po několika týdnech neustupují nebo někomu brání v práci, spánku či péči o sebe, je čas promluvit si s lékařem. Řekněte, co se stalo; je to důležité.
A doplňte zásoby. Doplňte vodu, nahraďte to, co bylo použito z tašky, nabijte powerbanku, zkontrolujte svítilnu. Období bezprostředně po incidentu je jediná chvíle, kdy se všichni shodnou, že to stojí za to udělat — a druhá událost, pokud nastane, obvykle přijde dříve, než obchody znovu doplní zásoby.