Jakmile budete mimo bezprostřední nebezpečí, nejužitečnější věc, kterou můžete během následující minuty udělat, je někomu to říct.
Jedna zpráva jedné osobě mimo zasaženou oblast. Tato osoba se stane kontaktním místem, na které se budou všichni ostatní obracet. Zabrání tomu, aby vám šest příbuzných volalo jeden po druhém, zatímco se snažíte přesunout, a aby šest příbuzných volalo záchranným službám a hlásilo vaše zmizení, přestože jste nezvěstní nebyli.
Napište, nevolejte. Při skutečné mimořádné události se mobilní síť během několika minut zahltí. Textová zpráva má několik desítek bajtů a zařadí se do fronty a doručí se, zatímco hlasový hovor jednoduše selže. Hlasové hovory také zabírají kapacitu, kterou záchranné služby potřebují.
Řekněte čtyři věci a nic dalšího.
- Jsem v bezpečí.
- Přibližně, kde jsem.
- Kam jdu, pokud někam jdu.
- Kdy se příště ozvu.
Na čtvrtou lidé zapomínají nejčastěji a právě ona zabraňuje panice na druhém konci. „Znovu napíšu v šest“ promění ticho z důkazu katastrofy v očekávanou pauzu.
Udělejte to dříve, než se váš telefon začne vybíjet. Teď to nestojí téměř nic a za dvě hodiny to možná nebude možné.